neděle 23. listopadu 2014

Britska Kolumbie

Cesta letadlem netrvala dlouho...ani jsem se na tech par tydnu cestovani prilis netesila. Zvlastni, jak nekdy ten cas leti rychle a jindy zas naopak. A vzdy v muj neprospech...ale to jiste znate take :-)
"Cas je nehybny. Jenom my se v nem pohybujeme nespravnym smerem."
Stanislaw Jerzy Lec

Vancouver je nejvetsim mestem provincie Britske Kolumbie, v roce 2010 byl dejistem XXI.zimnich olympijskych her. Mnozi tvrdi jak nadherne je to mesto, ale mne nijak nadprumerny neprisel. Samozrejme zalezi, v ktere casti mesta se nachazite. Cinska ctvrt je ohromna, zajimava, multikulturni, spinava, preplnena lidmi, kteri velmi casto vypadaji jak bezdomovci, probiha tam chodnikovy prodej pouzitych veci/lidi/drog, cinska-vietnamska-korejska a jina kocici bistra jsou na kazdem rohu... Dokonce jsem slysela, ze se nekdy cele mesto prezdiva "Vankong". Centrum a okoli pristavu je zase naopak ciste, nove, upravene, se spoustou mensich parciku, lavicek, kavaren, fontan, lidi lezicich na trave... I ja jsem si v tom proslunenem dni koupila ledovou kavu "icecup" od Tim Hortons a pripojila se k ostatnim :-)
Velkym lakadlem okoli Vancouveru je Capilano Suspension Bridge park, kde je na celkem malem prostoru spousty atrakci. Nejzajimavejsi je samozrejme visuty most pres reku Capilano, dlouhy 137 metru a pouzivany jiz od roku 1889. Udelat tam ale fotku bez lidi je nadlidsky ukon. Stezka v korunach stromu uz byla trochu min frekventovana. Dovzdelat jsem se mohla u venkovnich expozic o puvodnich obyvatelich First Nations a stylu jejich zivota, faune a flore teto casti Britske Kolumbie a samozrejme prubehu vystavby atrakci v tomto parku. Nejnovejsim lakadlem je "Cliffwalk" coz je uzky dlouhy visuty most, misty s prosklenym dnem, vedouci presne nad kanon...trochu adrenalinova zalezitost. Strach z vysek je radno nechat doma. Rozhodla jsem se, ze dele uz v okoli Vancouveru travit nebudu a hned druhy den jsem si pujcila auto a vyrazila na ostrov "Vancouver island". Z pristavu Tsawwassen se jede trajektem pres pruliv Juana Fuca kolem nekolika ostrovu do Schwartz Bay nedaleko Sidney; tam zacalo moje putovani ostrovem.
"Ucelem je, abys chodil cestou dobrych lidi a aby ses drzel stezek spravedlivých."
Salamoun

Prvnim zastavenim byla Victoria, hlavni mesto Britske Kolumbie zalozene zacatkem 18.stoleti spanelskymi osadniky. Traduje se tu prislovi "Victoria is for the newly wed and nearly dead" (Victoria je vhodna pro lidi nove sezdane a lidi skoro mrtve) :-) Inu, trochu vic turisticke mestecko s hezkym historickym centrem a pristavem. Nedaleko jsou prekrasne Butchart Gardens, okrasne zahrady zalozene na miste puvodne vapencoveho lomu. Jsou povazovany za nejkrasnejsi zahrady sveho druhu na svete. Moje cesta ostrovem vsak pokracovala dal...do necele poloviny delky ostrova (460 km dlouhy, 80 km siroky). Rozhodla jsem se podivat do NP Pacific Rim a nedalekych mestecek Tofino a Ucluelet. A protoze ve vnitrozemi ostrova jsou hory a jezera a oceanske zálivy, vede tam pouze jedina cesta, ktera se doporucuje ke zdolani pouze za svetla. Pravdepodobne ty serpentiny a obcasne neopodstatnene zuzeni silnice (proste spadlo kus vozovky ze srazu) nejsou dobre oznacene a blondyna z Prahy by mohla udelat hacacaaa a ponicit vypujcene auto :-) Kazdopadne jsem si bajecne zakroutila volantem a v prudkem stoupani jsem byla rada, ze mi dali v autopujcovne o stupen lepsi auto nez jsem si puvodne objednala (Toyota Camry). Po ceste byly nadherne vyhledy do krajiny na hory, lesy, jezera, morske zalivy... Nejde to popsat ani nafotit, slunce delalo divy a provazelo me vlastne celou cestu ostrovem. Obcas jsem se prosla po plazi nebo do casti narodniho parku, dala si vynikajici fish & chips nebo se jen kochala pohledem na prirodu kolem. Cestu zpet pres hory jsem mela vypocitanou na minuty a na plaz Qualicum Beach jsem dorazila tak akorat na zapad slunce. Mesto totemu Nanaimo, které bylo v planu pri navratu do Victorie, se uz bohuzel norilo do tmy. Vecer jsem padla do postele totalne vycerpana, napocitala jsem denni rekord necelych 700 kilometru autem (a to nepocitam prochazky a prozkoumavani okoli bez auta).
"Utrhl jsem květinu a zvadla mi.
Chytil jsem motýla a umřel mi v dlaních.
Pochopil jsem, že krásných věcí se lze dotýkat jen srdcem."
John Lennon
Dalsi den byl venovan presunu na pevninu s cilem dojet do Whistleru. Cesta trajektem byla opet prijemnym zpestrenim. Potom jsem se vydala na sever...
"Cestu znám a neměním směr,
dojdu k řece plný ryb až tam na sever..." 
Whistler  je znám především jako lyžařské středisko, v roce 2010 se tu konaly XXI. zimní olympijské a paralympijské hry. Bydlela jsem v hotelu hned vedle olympijské vesničky, která mě obecně příliš nezaujala, je tu hodně cizinců a je to hodně turistické místo. Hned ten první večer jsem se šla projít a našla ty typické olympijské kruhy (prý se na ně nesmí  lézt tam bylo napsáno :) Jiný den jsem se chtěla zajet podívat k olympijskému stadionu, ale těsně před ním byla cesta uzavřená. I tak jsem ráda, že jsem se tam vydala, protože jsem měla unikátní možnost zahlédnout hnědého medvídka... Říkám si "proč je támhleto auto úplně na druhé straně silnice v protisměru a má blikačky...". Takže jsem ho podobným způsobem následovala a fotila medvěda přímo ze sedadla řidiče. V tu chvíli mě napadaly různé myšlenky...například jak dlouho trvá zavřít okénko u řidiče a zda takový velký medvěd se umí rozběhnout tak rychle, že by mě takříkajíc mohl "pohladit po vlasech". A nebo třeba co by měl člověk dělat ,když mu medvěd vyleze na střechu auta. Vím, poněkud kuriózní, ale já se ještě ve volné přírodě s medvědem nesetkala...vy snad ano?
Když jsem projížděla cestou na Whistler moc se mi to líbilo. Jednak je tu neskutečně krásná kombinace oceánského zálivu a vysokých hor, a krom toho jsem navštívila ještě dva ohromné vodopády - Brandywine Falls a Shannon Falls. To je vždy po cestě naprosto nepatrná cedulka co je nedaleko hlavní silnice. Jak říkají moji rodiče, byla to většinou "kanadská turistika" neboli zaparkovat auto a kousek se projít, žádné dlouhé tůry se nekonaly. Blízko k vodopádům se sice jít nedá, ale to vůbec nevadí. To hučení a ohromná síla vody vás stejně zaplaví i když jste o něco dál. A ve chvíli kdy vysvitne slunko můžete pozorovat duhu, která hned vyskočí nad vodou. V tu chvíli by se člověk strašně rád podělil o ten výhled s někým dalším, ale já si ten pocit uchovala a vždy se mi vrátí, když se dívám na fotky z toho místa.
"V životě člověka je jeho čas jen okamžik. Vše, co jest tělo, je plynoucí voda,
a vše, co jest jeho duše, jen sny a páry." Marcus Aurelius
Program co dělat a kam se jet podívat se vytvářel za pohybu. Chtěla jsem si vyjet na Peak to Peak Gondolu ve Whistleru, ale přijela jsem přesně do mimosezóny, kdy lanovka "nepremávala". Zkusím tedy Sea to Sky Gondola u městečka Squamish (původně indiánské osídlení), která byla otevřená 3.den a to úplně nově. Nechala jsem auto na parkovišti, nastoupila do "gondoly" a jela tak trochu do neznáma 10 minut prudce vzhůru, sama v kabince těsně nad skalními výběžky vyhlížejíc dolů, jak se moje vypůjčené auto čím dál tím více zmenšuje. Příště si zakážu dívat přímo dolů... Vystoupila jsem na dřevěnou plošinu 885 metrů vysoko a vydala se hned na kraj mrknout jaký je tu výhled. Dřevo ještě vonělo novotou, dolaďovali tam poslední detaily a co je hlavní...téměř nikdo tam nebyl. Můj pohled zavadil o most...jdu blíž...oujééé... Visutý most 100 metrů dlouhý spojující dva vrcholky, takže pocitově máte pod sebou neskutečně moc vzduchu a volných metrů až dolů k moři, kde stojí moje autíčko. Na rozdíl od předchozího visutého mostu nedaleko Vancouveru tady jsem byla opravdu sama a abych měla alespoň nějakou fotku musela jsem požádat jednoho z dělníků. A pak hezky přes... Jo to bych nebyla já, abych nezkusila ten most rozhoupat :D Sice byl velice dobře ukotven na ocelových silných lanech, ale já se asi postupně tak trochu zbavila strachu s výšek...nebo jsem si to v tu chvilku možná vsugerovala dostatečně silně a bylo. Neuvěříte, jak krásně tam v tu chvilku profukoval větřík, rozhled kolem dokola, nádherné vrcholky a nespoutaná příroda s minimálním lidským zásahem. Britská Kolumbie je vyhlášená pro své přírodní atraktivity, ale já si to nikdy neuměla až tak dobře představit. Teď už to vím. Po vrcholku jsem se ještě prošla na několik dalších vyhlídek, to byla zhruba 4 kilometrová procházka po příjemné bezbariérové cestě. Tohle místo vážně stojí za to.
"Tímto světem projdu jen jednou. Proto každé dobro a laskavost,
kterou mohu prokázat kterékoliv lidské bytosti, nebo němé tváři,
nechť vykonám nyní a nechť je neodkládám.
Neboť nepůjdu znovu touto cestou." John Galsworthy