Toronto a CN Tower

Vim, ze jsem slibovala, ze napiseme jake to bylo na Niagarach, ale az tolik jsme tam toho nestihli videt. Rozhodli jsme se, ze tam pojedeme na dyl, i s prespanim, takze povidani bude az potom. Pokud pocasi dovoli :-) pojedeme tam ten dalsi vikend...

Mezitim jsme ale kopli do vrtule a zajeli na otocku do Toronta.

''Z ceho se muzes tesit dnes neodkladej na zitrek'' Josh Billings

Autobusem je to zhruba hodinka, na nadrazi nas odvezl Petr a vecer  vyzvedl Danik, byli jsme za to moc radi. Takze samotna cesta byla jako z jedne strany Prahy na druhou. 

Toronto nas privitalo slunickem odrazejicim se na stenach mrakodrapu. Je to nejvetsi mesto provincie Ontario s necelymi 3mi miliony obyvatel. Je hodne kosmopolitni, primo v centru je Chinatown a Little Italy, potkate tu cernocha, Cinana, indiana, homosexualy, travestity, lidi v obleku i v pyzamu, nektere oblecene jak na severni pol i kdyz je krasnych 20 stupnu... V kavarne narazite na duchodkyne, ktere vysnorene a namalovane se znackovou kabelkou v ruce zasly s kamoskama na neco dobreho, povidaji a smejou se.
My prijeli na Go autobusove nadrazi, nemeli mapu ani nevedeli co tu je zajimaveho. Ale stacilo se rozhlednout a hned jsme videli CN Tower, telekomunikacni a turistickou vez merici uctyhodnych 553,33 metru. Byla dokoncena v roce 1975 a az do roku 2007 to byla nejvyssi volne stojici stavba sveta. Ted je az treti :-(((

 ''Cim delsi zridi slouporadi, cim vyse vyzenou veze, cim sire roztahnou dejiny, cim hloubeji vykopaji jeskyne jako letni obydli, cim mohutnejsi sloupy podeprou stropy jidelen, tim vice bude toho, co jim zakryje oblohu'' Lucius Annaeus Seneca

Takze cil byl jasny...jdeme na vez :-) Po ceste ulicemi jsme dostali kokosovou vodu o ktere Roman pronesl, ze se neda pit takze jsme ji potom vyhodili. Prosli jsme kolem staveniste, skoro to vypadalo jako by pripravovali novou trasu metra, a uz jsme byli u Rogers centra, domov fotbaloveho tymu Toronto Argonauts a baseballoveho Toronto Blue Jays. Hned vedle byl hlavni vstup na vez.

Prosli jsme scanerem a bezpecnostni prohlidkou a uz jsme se kochali pohledem na vystavu vztahujici se k teto pametihodnosti, cetli si o dalsich vysokych budovach sveta apod. Pri cekani na vytah jsem si pripravila video, takze jsem tu 58 sekundovou cestu nahoru natocila. Divat se na vzdalujici zem pod myma nohama bylo zvlastni, ten proskleny kus podlahy vytahu mi tolik nevadil. Horsi byla tzv. Glass floor, ktera byla ponekud vetsi  (24m ctverecnich). Zpocatku jsem po teto sklenene podlaze chodila jen tesne kolem, pak jak po kladine po tech jednotlivych sparach a az po chvili si na to sklo sedla a lehla. A jen kvuli fotkam...To Roman byl odvaznejsi driv. Vsak si predstavte mit pod sebou 342 metru vzduchu...
Ale vyhled byl stejne nadherny. Jak z horniho patra, kde je i restaurace, kiosk, prodejna suvenyru, tak z dolni casti kde se muze vyjit na vzduch a divat se na mesto pres dratenou zabranu. Vsechny mrakodrapy a vysoke budovy byly pod nami, mestske letiste na ostrove bylo malinke, jen to mesto pod nami se rozprostiralo do dalky na vsechny strany. Samozrejme vyjma Ontarijskeho jezera, na jehoz brehu Toronto lezi.
Pak jsme se zasli podivat do pristavu, procourali bezcilne mestem, nasli ontarijsky parlament i nekolik starsich budov, ktere bajecne kontrastovaly vedle supermodernich sklenenokovovych kontrukci mrakodrapu a bylo nacase se vydat zpet do Hamiltonu. Myslim, ze sem si jeste nekdy zajedeme :-)

Niagarske vodopady...

....a to byste jiste radi vedeli, jak jsme se tam meli, ze?

My vam to napiseme, ale jak uz jste si jiste vsimli, psani clanku a stahovani fotek nam nejak casove nevychazi...takze dodaci lhuta bude delsi. Alespon fotky si muzete prohlednout a poctenicko bude brzy :-)

Jiny kraj, jiny mrav...aneb Roman se nestaci divit

Tak  konecne je moznost napsat par radek a poznatku z cest. Kdyz nas Barca s Luckou dovezly na letiste (za coz jim jeste jednou dekujeme) a vybavily nas povinnou vybavou (velkym panakem na cestu a kamaradem Krtkem, ktery nas vsude doprovazi) mohli jsme vyrazit za dobrodruzstvim do Kanady. Nazev zeme  puvodne odvozeny od slova “Kanata” z jazyka Irokezu znamena “skupina chatrci,osada”. Let trval neco pres 14 hodin a po pohovoru v Motrealu na imigracnim jsem dorazili do Toronta. Tam nas uz ocekavali stryckove Petr a Mirek a odvezli autem do mesta Hamilton v provincii Ontario, kde budeme spolecne rok zit. Po par dnech  jsme oba nastoupili do prace, takze prozatim pres tyden nezbyva moc casu a tesime se na kazdy nasledujici vikend.

Hamilton lezi mezi  mesty Toronto a Niagara Falls, zije tu neco pres 520 tisic obyvatel zastoupenych narodnostmi celeho sveta. Mesto je takove zasle, rozhodne nepatri mezi ty hezci, prevazuje rodinna vystavba jen u centra je nekolik vysokych panelaku, takze to na nas nepusobi jako velike mesto. Lezi u jezera Ontario jehoz jmeno je odvozene z jazyka Irokezu a znamena “nadherne jezero, jiskriva voda”. Na to, ze neni nejvetsi, pripada nam obrovitanske…obcas je videt az do Toronta, coz je cca 70 km.

Co se pozemni komunikace tyce je vse reseno do ctverce a veskera mesta lezi na 8 proudovych dalnicich. Hodne nas zaujala silnicni pravidla a to, ze pokud neni svetelna krizovatka ci jina dopravni znacka, byva ze vsech ctyr smeru stopka. No a kdo pojede prvni? Preci ten, kdo prvni prijel. A kdyz si nevite rady, tak vam ukazou. Anebo odbocovani do prava na cervenou…pokud nic nejede je povoleno, aby se nezdrzoval provoz. A ono to opravdu funguje a kazdy tato pravidla respektuje!

Musime si zvykat, ze pojmy jako napriklad slovo “kousek”  nebo “malo” ma podstatne jiny vyznam nez v Cechach. Kousek  tady znamena vzdalenost na kilometry a bez auta se tu nikdo nehne. Pochopitelne  tu jezdi i mestska hromadna doprava, ale jen autobusy, tramvaje jsou v planu nekolika let. Na druhou stranu autobusove zastavky jsou kazdych 200 metru, takze to chvili trva nez se nekam dostanete. A slovo malo…co k tomu dodat J Napriklad mala polevka ve vietnamske restauraci je misa pro triclennou rodinu.  Kdyz to prede mne postavili, dopredu jsem vedel, ze je to marny J Co se jidla tyce, krome hamburgeru  je tu spousty vietnamskych, cinskych,indickych restauraci a pochopitelne i mnoho “all you can eat”  neboli snez kolik chces. Je toho tolik, ze specialni clanek o jidle nechame napriste.

Krome toho, ze se stale divime vecem , ktere tu jsou zcela bezne (v Cechach o tom muzeme jenom snit) jsou prvni dojmy urcite pozitivni. Lide tu jsou v pohode, nikdo nic a nikoho neresi, chovaji se mile a za vse dekuji. Snad to jednou dojde i k nam.

A je to tady...

Konečně odlétáme...

A víte, že se ani moc netěším? Najednou si říkám co jsem si to zase vymyslela. A jak to dopadne? A co budeme dělat? Stmelí nás tohle naše dobrodružství nebo rozdělí? Zvládne se Roman naučit anglicky a nebo se zasekne na nějaké úrovni a dál už to prostě nepůjde?

Jsem ráda, že jsme se do toho tak "zakousli", ale přesto se bojím... :-( "Když něco končí, něco nového začíná..." jak psal básník Jaroslav Seifert. A tak to i beru. A jsem ráda, že nejedu sama, že se v tom velkém světě budu moct o někoho opřít.

Vím, že se mi bude po vás všech stýskat, po rodině, přátelích, kolegáčcích z práce.... Ale mě se bude stýskat i po mojí milované Praze, po těch večerních procházkách, objevování skrytých zákoutí, dokonce i po těch střelených pražských řidičích. Prostě mi to tu přirostlo k srdci a neodjíždí se tak lehce.

Jsem si taky stoprocentně jistá, že ve chvíli, kdy se bude letadlo odlepovat od země, mě zachvátí panika a slzy mi zakryjí výhled.

Takže naši milí, loučíme se s vámi, nemusíte se bát, že se v tom velkém světě ztratíme, my si tu naši malou zemičku zase najdeme :)

Máme vás rádi ♥ ♥ ♥

"Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla, tak jdi a žij!"
John Lennon

Jak to vůbec začalo...

Po slovech, že Roman pravděpodobně odjede na nějakou chvíli do Kanady se ke strejdovi naučit angličtinu mi zatrnulo... Proč? A na jak dlouho vůbec? Po chvíli zamyšlení mě ale napadlo, že bych mohla jet s ním.  Vždycky jsem si přála na nějakou dobu odjet do ciziny jak se říká "na zkušenou", něco si tam vydělat a pak to vše rozfofrovat na cestách :-) Co mi brání? Práce? Rodina? Koníčky? Už dřív jsem o tom mluvila, takže pro moji rodinu to nebyla až tak velká novina. Překvapila mě ale moje babička. Když jsem jí to diplomaticky a opatrně sdělila, zahlásila, že je to dobře :)

"Řekni mi, já to zapomenu. Ukaž mi, možná si to zapamatuji. Nech mě zkusit si to a já to pochopím."  Čínské přísloví

Pak ale nastoupily obavy a další otázky. Co vše je potřeba zařídit? Dostaneme vízum? A kolik to bude do začátku stát? Na jak dlouho tam pojedeme? A co tam vůbec budeme dělat?  Jak to bude zvládat Roman, když anglicky moc neumí???  Těch otázek bylo neskutečné množství a nikdo mi na ně neuměl odpovědět.  Tak jsme si prostě jednou sedli, dali vínko a část věcí si ujasnili. A zbytek byla jen čistá improvizace a vybírání nejlepších alternativ.
Working holiday víza do Kanady nám po měsíci nejistoty naštěstí schválili, i když tomu mnozí nevěřili.

„Štěstí? Co je štěstí? Muška jenom zlatá!“

I když to bylo takříkajíc o fous. Čtyři dny poté, co jsme veškeré formuláře a náležitosti na velvyslanectví odevzdali, bylo přijímání žádostí přerušeno z důvodu vyčerpání kvóty. Rozhodnutí jsme se dozvěděli třináctého května, že by nám „13“ přinesla štěstí?  Dokonce jsme se třináctého seznámili, Roman má v tento den narozeniny... něco na tom možná bude :-)
A pak toho najednou bylo nějak moc. Zařídit cestovní pojištění, mezinárodní řidičák, koupit letenku, vyklidit byt a přestěhovat současné 3+1 do malého pokojíku u našich, zajít k zubaři a zubní hygienu, dořešit očkování, dát auto do servisu, abych ho pak s klidným svědomím mohla předat slečně podnikatelce :P , na poštu pro zmocnění, k tátovi pro plnou moc a kdoví co ještě.  Já ještě navíc chtěla ostříhat, na kosmetiku, opravit záda na fyzioterapii... Nehledě na to, že jsem se chtěla potkat s přáteli a rodinou. A den měl pořád jen 24 hodin :(

Neříkejte, že nemáte dost času. Máte k dispozici úplně stejně hodin denně, kolik měl Michaelangelo, Kryštof Kolumbus, T.A.Edison, Albert Einstein nebo Winston Churchill. Brown H. Jackson

 A co teprve další starost: Jak si sbalit, aby mi nic nechybělo?!? Celý život do několika málo kil povolených leteckou společností :-/  Jak sám Roman řekl, vezme nějaké to tričko, kalhoty, spodní prádlo... To mi řekli i ostatní, stačí prý si zabalit tak na týden, zbytek se dá dokoupit na místě. "Co nemáš, to prostě nepotřebuješ." Když si tedy Roman bude brát jen pár věcí, využiju toho a dám si něco i k němu, ne?
Nu což, dali jsme se do boje a budeme bojovat.

"Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je." Jan Werich

Jen abych doplnila... Odlétáme 5.června brzy ráno z Prahy, přes Paříž a Montreal do Toronta. Držte nám palce ;-)


PS: Dala jsem sem už pár fotek z rozluček a akcí s kamarády a rodinou, možná se tam najdete :)
https://plus.google.com/u/0/photos/104993697833430828794/albums/5880194923432652465