Konečně odlétáme...
A víte, že se ani moc netěším? Najednou si říkám co jsem si to zase vymyslela. A jak to dopadne? A co budeme dělat? Stmelí nás tohle naše dobrodružství nebo rozdělí? Zvládne se Roman naučit anglicky a nebo se zasekne na nějaké úrovni a dál už to prostě nepůjde?
Jsem ráda, že jsme se do toho tak "zakousli", ale přesto se bojím... :-( "Když něco končí, něco nového začíná..." jak psal básník Jaroslav Seifert. A tak to i beru. A jsem ráda, že nejedu sama, že se v tom velkém světě budu moct o někoho opřít.
Vím, že se mi bude po vás všech stýskat, po rodině, přátelích, kolegáčcích z práce.... Ale mě se bude stýskat i po mojí milované Praze, po těch večerních procházkách, objevování skrytých zákoutí, dokonce i po těch střelených pražských řidičích. Prostě mi to tu přirostlo k srdci a neodjíždí se tak lehce.
Jsem si taky stoprocentně jistá, že ve chvíli, kdy se bude letadlo odlepovat od země, mě zachvátí panika a slzy mi zakryjí výhled.
Takže naši milí, loučíme se s vámi, nemusíte se bát, že se v tom velkém světě ztratíme, my si tu naši malou zemičku zase najdeme :)
Máme vás rádi ♥ ♥ ♥
"Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla, tak jdi a žij!"
John Lennon
John Lennon
