neděle 23. listopadu 2014

Britska Kolumbie

Cesta letadlem netrvala dlouho...ani jsem se na tech par tydnu cestovani prilis netesila. Zvlastni, jak nekdy ten cas leti rychle a jindy zas naopak. A vzdy v muj neprospech...ale to jiste znate take :-)
"Cas je nehybny. Jenom my se v nem pohybujeme nespravnym smerem."
Stanislaw Jerzy Lec

Vancouver je nejvetsim mestem provincie Britske Kolumbie, v roce 2010 byl dejistem XXI.zimnich olympijskych her. Mnozi tvrdi jak nadherne je to mesto, ale mne nijak nadprumerny neprisel. Samozrejme zalezi, v ktere casti mesta se nachazite. Cinska ctvrt je ohromna, zajimava, multikulturni, spinava, preplnena lidmi, kteri velmi casto vypadaji jak bezdomovci, probiha tam chodnikovy prodej pouzitych veci/lidi/drog, cinska-vietnamska-korejska a jina kocici bistra jsou na kazdem rohu... Dokonce jsem slysela, ze se nekdy cele mesto prezdiva "Vankong". Centrum a okoli pristavu je zase naopak ciste, nove, upravene, se spoustou mensich parciku, lavicek, kavaren, fontan, lidi lezicich na trave... I ja jsem si v tom proslunenem dni koupila ledovou kavu "icecup" od Tim Hortons a pripojila se k ostatnim :-)
Velkym lakadlem okoli Vancouveru je Capilano Suspension Bridge park, kde je na celkem malem prostoru spousty atrakci. Nejzajimavejsi je samozrejme visuty most pres reku Capilano, dlouhy 137 metru a pouzivany jiz od roku 1889. Udelat tam ale fotku bez lidi je nadlidsky ukon. Stezka v korunach stromu uz byla trochu min frekventovana. Dovzdelat jsem se mohla u venkovnich expozic o puvodnich obyvatelich First Nations a stylu jejich zivota, faune a flore teto casti Britske Kolumbie a samozrejme prubehu vystavby atrakci v tomto parku. Nejnovejsim lakadlem je "Cliffwalk" coz je uzky dlouhy visuty most, misty s prosklenym dnem, vedouci presne nad kanon...trochu adrenalinova zalezitost. Strach z vysek je radno nechat doma. Rozhodla jsem se, ze dele uz v okoli Vancouveru travit nebudu a hned druhy den jsem si pujcila auto a vyrazila na ostrov "Vancouver island". Z pristavu Tsawwassen se jede trajektem pres pruliv Juana Fuca kolem nekolika ostrovu do Schwartz Bay nedaleko Sidney; tam zacalo moje putovani ostrovem.
"Ucelem je, abys chodil cestou dobrych lidi a aby ses drzel stezek spravedlivých."
Salamoun

Prvnim zastavenim byla Victoria, hlavni mesto Britske Kolumbie zalozene zacatkem 18.stoleti spanelskymi osadniky. Traduje se tu prislovi "Victoria is for the newly wed and nearly dead" (Victoria je vhodna pro lidi nove sezdane a lidi skoro mrtve) :-) Inu, trochu vic turisticke mestecko s hezkym historickym centrem a pristavem. Nedaleko jsou prekrasne Butchart Gardens, okrasne zahrady zalozene na miste puvodne vapencoveho lomu. Jsou povazovany za nejkrasnejsi zahrady sveho druhu na svete. Moje cesta ostrovem vsak pokracovala dal...do necele poloviny delky ostrova (460 km dlouhy, 80 km siroky). Rozhodla jsem se podivat do NP Pacific Rim a nedalekych mestecek Tofino a Ucluelet. A protoze ve vnitrozemi ostrova jsou hory a jezera a oceanske zálivy, vede tam pouze jedina cesta, ktera se doporucuje ke zdolani pouze za svetla. Pravdepodobne ty serpentiny a obcasne neopodstatnene zuzeni silnice (proste spadlo kus vozovky ze srazu) nejsou dobre oznacene a blondyna z Prahy by mohla udelat hacacaaa a ponicit vypujcene auto :-) Kazdopadne jsem si bajecne zakroutila volantem a v prudkem stoupani jsem byla rada, ze mi dali v autopujcovne o stupen lepsi auto nez jsem si puvodne objednala (Toyota Camry). Po ceste byly nadherne vyhledy do krajiny na hory, lesy, jezera, morske zalivy... Nejde to popsat ani nafotit, slunce delalo divy a provazelo me vlastne celou cestu ostrovem. Obcas jsem se prosla po plazi nebo do casti narodniho parku, dala si vynikajici fish & chips nebo se jen kochala pohledem na prirodu kolem. Cestu zpet pres hory jsem mela vypocitanou na minuty a na plaz Qualicum Beach jsem dorazila tak akorat na zapad slunce. Mesto totemu Nanaimo, které bylo v planu pri navratu do Victorie, se uz bohuzel norilo do tmy. Vecer jsem padla do postele totalne vycerpana, napocitala jsem denni rekord necelych 700 kilometru autem (a to nepocitam prochazky a prozkoumavani okoli bez auta).
"Utrhl jsem květinu a zvadla mi.
Chytil jsem motýla a umřel mi v dlaních.
Pochopil jsem, že krásných věcí se lze dotýkat jen srdcem."
John Lennon
Dalsi den byl venovan presunu na pevninu s cilem dojet do Whistleru. Cesta trajektem byla opet prijemnym zpestrenim. Potom jsem se vydala na sever...
"Cestu znám a neměním směr,
dojdu k řece plný ryb až tam na sever..." 
Whistler  je znám především jako lyžařské středisko, v roce 2010 se tu konaly XXI. zimní olympijské a paralympijské hry. Bydlela jsem v hotelu hned vedle olympijské vesničky, která mě obecně příliš nezaujala, je tu hodně cizinců a je to hodně turistické místo. Hned ten první večer jsem se šla projít a našla ty typické olympijské kruhy (prý se na ně nesmí  lézt tam bylo napsáno :) Jiný den jsem se chtěla zajet podívat k olympijskému stadionu, ale těsně před ním byla cesta uzavřená. I tak jsem ráda, že jsem se tam vydala, protože jsem měla unikátní možnost zahlédnout hnědého medvídka... Říkám si "proč je támhleto auto úplně na druhé straně silnice v protisměru a má blikačky...". Takže jsem ho podobným způsobem následovala a fotila medvěda přímo ze sedadla řidiče. V tu chvíli mě napadaly různé myšlenky...například jak dlouho trvá zavřít okénko u řidiče a zda takový velký medvěd se umí rozběhnout tak rychle, že by mě takříkajíc mohl "pohladit po vlasech". A nebo třeba co by měl člověk dělat ,když mu medvěd vyleze na střechu auta. Vím, poněkud kuriózní, ale já se ještě ve volné přírodě s medvědem nesetkala...vy snad ano?
Když jsem projížděla cestou na Whistler moc se mi to líbilo. Jednak je tu neskutečně krásná kombinace oceánského zálivu a vysokých hor, a krom toho jsem navštívila ještě dva ohromné vodopády - Brandywine Falls a Shannon Falls. To je vždy po cestě naprosto nepatrná cedulka co je nedaleko hlavní silnice. Jak říkají moji rodiče, byla to většinou "kanadská turistika" neboli zaparkovat auto a kousek se projít, žádné dlouhé tůry se nekonaly. Blízko k vodopádům se sice jít nedá, ale to vůbec nevadí. To hučení a ohromná síla vody vás stejně zaplaví i když jste o něco dál. A ve chvíli kdy vysvitne slunko můžete pozorovat duhu, která hned vyskočí nad vodou. V tu chvíli by se člověk strašně rád podělil o ten výhled s někým dalším, ale já si ten pocit uchovala a vždy se mi vrátí, když se dívám na fotky z toho místa.
"V životě člověka je jeho čas jen okamžik. Vše, co jest tělo, je plynoucí voda,
a vše, co jest jeho duše, jen sny a páry." Marcus Aurelius
Program co dělat a kam se jet podívat se vytvářel za pohybu. Chtěla jsem si vyjet na Peak to Peak Gondolu ve Whistleru, ale přijela jsem přesně do mimosezóny, kdy lanovka "nepremávala". Zkusím tedy Sea to Sky Gondola u městečka Squamish (původně indiánské osídlení), která byla otevřená 3.den a to úplně nově. Nechala jsem auto na parkovišti, nastoupila do "gondoly" a jela tak trochu do neznáma 10 minut prudce vzhůru, sama v kabince těsně nad skalními výběžky vyhlížejíc dolů, jak se moje vypůjčené auto čím dál tím více zmenšuje. Příště si zakážu dívat přímo dolů... Vystoupila jsem na dřevěnou plošinu 885 metrů vysoko a vydala se hned na kraj mrknout jaký je tu výhled. Dřevo ještě vonělo novotou, dolaďovali tam poslední detaily a co je hlavní...téměř nikdo tam nebyl. Můj pohled zavadil o most...jdu blíž...oujééé... Visutý most 100 metrů dlouhý spojující dva vrcholky, takže pocitově máte pod sebou neskutečně moc vzduchu a volných metrů až dolů k moři, kde stojí moje autíčko. Na rozdíl od předchozího visutého mostu nedaleko Vancouveru tady jsem byla opravdu sama a abych měla alespoň nějakou fotku musela jsem požádat jednoho z dělníků. A pak hezky přes... Jo to bych nebyla já, abych nezkusila ten most rozhoupat :D Sice byl velice dobře ukotven na ocelových silných lanech, ale já se asi postupně tak trochu zbavila strachu s výšek...nebo jsem si to v tu chvilku možná vsugerovala dostatečně silně a bylo. Neuvěříte, jak krásně tam v tu chvilku profukoval větřík, rozhled kolem dokola, nádherné vrcholky a nespoutaná příroda s minimálním lidským zásahem. Britská Kolumbie je vyhlášená pro své přírodní atraktivity, ale já si to nikdy neuměla až tak dobře představit. Teď už to vím. Po vrcholku jsem se ještě prošla na několik dalších vyhlídek, to byla zhruba 4 kilometrová procházka po příjemné bezbariérové cestě. Tohle místo vážně stojí za to.
"Tímto světem projdu jen jednou. Proto každé dobro a laskavost,
kterou mohu prokázat kterékoliv lidské bytosti, nebo němé tváři,
nechť vykonám nyní a nechť je neodkládám.
Neboť nepůjdu znovu touto cestou." John Galsworthy

pondělí 5. května 2014

Hura na cesty

Je vikend...a ja si teprve ted zacinam uvedomovat, ze v pondeli je muj posledni pracovni den a v utery se vydam na cesty. Sice jsem si nemyslela, ze budu putovat sama, ale jak me mnozi z vas znaji uz jsem to tak parkrat udelala. V utery odpoledne odletam do Vancouveru.
"Samota je dobrá věc, žije-li člověk sám se sebou v míru a má-li co určitého na práci."
Jean Henri Fabre

Provincie Britska Kolumbie je pry jedna z nejkrasnejsich casti Kanady a ja jsem odtamtud pouze 1,5 hodiny letadlem tak proc toho nevyuzit. Mam v planu si tam pujcit auto a zajet se podivat i na ostrov (trajektem), vylezt na nejakou horu a rozhlednout se po kraji a podivat se do nekterych narodnich parku.
Pokracovat budu cca za tyden do Los Angeles, mesta andelu, filmu a celebrit...tak jsem to alespon nekde slysela. Snad se mi povede se podivat i na nektera svetoznama mista...Beverly Hills, Santa Monica, Hollywood, Disneyland?!?
Jeste neurcenym planem je napad se podivat do San Francisca, letenky po USA stoji minimum a mnozi mi doporucili tohle mesto jako daleko krasnejsi nez L.A. Tak uvidime jak se to podari :-)
"If you're going to San Francisco
Be sure to wear some flowers in your hair
If you're going to San Francisco
You're gonna meet some gentle people there"

A kdo jeste neuhodl kam se chci jeste podivat? Samozrejme, ze za moji sestrickou a detma do Nicaraguy. Zastavka tam bude cca na mesic a ja doufam, ze se konecne po te mrazive a nekoncici zime v Calgary ohreju. Mozna, ze tam nahraju na blog i nejake fotky z predchoziho cestovani.
Potom se vydam zpet do Kanady, tentokrat na vychodni pobrezi do Toronta, kde bych se chtela jeste trochu porozhlednout pred zpatecni cestou do Evropy :-) Ano, ctete spravne, vypada to, ze se za vami brzy podivam :-)))

neděle 13. dubna 2014

Prazandy na cestach...aneb jak se nejlepe vyhnout shoppingu

Na Lucku jsem se vazne tesila! Zadne velke pripravy se sice nekonaly, ale snazila jsem se alespon trochu vymyslet co tu tech 16 dni spolu podnikneme. Hodne cestovani a zabavy, poznavani a ochutnavani, trocha adrenalinu a hlavne skvela spolecnost...to celkem vystihuje nasi prazskou navstevu.
Cestou na letiste jsme si s Romanem trochu zajeli, ale presto jsme si museli jeste hodnou chvili pockat na snad posledniho pasazera daneho letadla...klasika :-)
,,Nebude-li to trvat dlouho, budu na Vas cekat treba po cely zivot.'' Oscar Wilde

Po ceste do Hamiltonu jsme se zastavili v Burlingtonu, zasli na prvni z mnoha kavicek, trochu se prosli podel jezera a pak jsme se vydali k Petrovi. No dobra, jeste jedna zajizdka tam byla. Roman nas pozval na pravy kanadsky obrovitansky Hamburger. Za celou dobu co jsem tady v Kanade to byl muj prvni Hambac, verite? Moc je nemam rada, ale tohle bylo neco uplne jineho. Velky kus masa, obloha, trochu zeleniny a k tomu kopa hranolek. Nezdravost na entou.U Petra jsme si konecne sedli, povidali, popijeli vinko az jsme unavou vsichni odpadli :-)
A protoze jsme si s Luckou chtely tuhle cast Kanady taky trochu procestovat, hned druhy den jsme zasli s Danikem do autopujcovny a pujcili si na tusim ctyri nebo pet dni auto. Zabaleno behem chvilky a hura smer Niagara Falls. Jeste jsme predtim poprosily Mirka jestli nam nepujci GPS navigaci a mohly jsme vyrazit. A protoze na lacno se cestuje spatne vyuzily jsme Mirkovo pozvani na Spring sushi. Myslim, ze Lucce to celkem zachutnalo :-D

"Je nutno jist, abys zil, ne vsak zit, abys jedl." Jules Laforgue

S pani GPS navigaci, ktera se obcas trochu popletla, jsme presto nasli tu spravnou cestu. Cestou jsme se zastavily v Port Dalhousia u St.Catherines (cca na pul cesty mezi Hamiltonem a Niagara Falls). V Tim Hortons jsme si pri popijeni kavy zarezervovaly hotel na tri noci v Niagara Falls, prosly se pristavem a "westernovym" mesteckem, zasly jsme si na mexickou veceri (ty krevety v barbeque tequilove omacce byly vynikajici) a potom uz bylo nacase doputovat do hotelu. Sice nemeli pokoj s vyhledem na zapad slunce, ktery jsme si zarezervovaly, ale dostaly jsme "free upgrade" takze pokoj o neco lepsi, v poslednim patre s vyhledem na mesto a Skylone za stejnou cenu. 
Dalsi den snidane (a moje prvni livance s javorovym sirupem) a hura na vodopady. Bylo vetrno a zima, takze jsme obcas musely zaplout i do obchudku a suvenyru, abysme se zahraly, ale svitilo slunko...takze fotograf si nemohl na nic stezovat. Kanadske vodopady "Horseshoe Falls" neboli "Podkova" jsou vysoke 52 metru, americke jsou o dost mensi. Reka Niagara tu vyteka z Erijskeho jezera a vteka do jezera Ontario na jehoz brehu je mj. i Hamilton nebo Toronto. Kousek po proudu je hydroelektrarna, na kterou jsme take nakoukly. Vite vubec, ze prvni hydroelektrarna na svete byla postavena prave na Niagare v roce 1896 a to podle vynalezu Nikoly Tesly?
Zajely jsme i ke kvetinovym hodinam, ke stanici "cable car" lanovky, ktera prevazi turisty tesne nad hladinou divoke reky a perejemi pod vodopady a potom se sly trochu projit. Kdyz jsem tam byla minule s Romanem a Petrem, vzal nas dolu k rece a mne se tam moc libilo. Je to asi 25 minutova prochazka svahem a lesem dolu, posledni cast se musi trochu slezat po skalach, ale kdyz vysvitne slunko, jako se to povedlo nam s Lucou, stoji to za to. Stromy a listy uz byly take podzimne zabarvene tak to bylo moc hezke. A ted si predstavte, ze se vyhrivate na kameni, kochate se okolni krasou, divate se do pereji reky a ta kachna vedle se vas zepta kdy ji konecne vezmu na nejaky shopping!?! :-D 
''Trpelivost ruze prinasi''

Njn, stejne jsme jeden vecer zajeli do nedalekeho outletu a hned si tam obe par veci nakoupily...
Dalsi den jsme se podivaly do Niagara on the Lake, maleho mestecka z 19.stoleti, ktere nekteri prezdivaji "kanadske Karlovy Vary", ale dle meho nazoru je tohle prirovnani ponekud prehnane. Je to ale moc hezke mestecko, v roce 1996 bylo dokonce vyhlaseno nejkrasnejsim mestem v cele Kanade. Zasly jsme se tam podivat do vanocniho obchudku, kde bylo neskutecne mnozstvi ozdubek, dekoraci, vanocnich stromu a jinych atribut pripominajici vanocni cas...a je otevren celorocne, predstavte si to. Minuly jsme nekolikero cukraren a pekaren, az jsme do jedne zasly a koupily si dezertik, v cokoladovne zase ochutnaly pralinku, v kavarne Starbucks si daly kavicku...jednoduse jsme si to tam uzily :-)

"Jidlo je proste jidlo, radost pro smysly, peclive pripraveny kousek pomijivosti..." Joanne Harris

Dalsi den jsme zasly na Clifton Hill, coz je neco jako zabavna cast Niagara Falls. Je tam "ruske kolo", muzeum Guinessovych rekordu, strasidelny dum, 4D kino a mnoho dalsiho. Z ruskeho kola jsme krasne videly Dino-golf-park, jedny i druhe vodopady, casino, proste cele mesto. V muzeu Guinessovych rekordu jsme se obcas nestacily divit, co vsechno je vubec mozne. Ale vrchol byl tzv. Haunted house neboli Strasidelny dum. Lucce se tam moc nechtelo, ale nakonec sla. Bohuzel me ochudila o par strasidelnych zazitku, protoze si chvilemi svitila mobilem. No jo, holka z Prahy si vzdycky poradi, ze? :-)))
Nase putovani pokracovalo cestou na jih, k Erijskemu jezeru. Projely jsme kolem zavreneho Marinelandu (bohuzel zimni sezona) a zamirily k Old Fort Erie, britske pevnosti z 18teho stoleti (puvodni budova z r.1764). A protoze pani navigace si z nas obcas delala legraci, malem jsme se dostaly na americkou pudu. Kdyz jsem se divala na pana pohranicnika a ptala se ho jak se dostat zpet na tamhletu silnici pripadala jsem si jako cistokrevna blondyna :-D
"Kdyby blbost kvetla, byl by svet jako velka rozkvetla zahrada"

Jeli jsme podel Crystal Beach, pres Port Colbourne a Wellandsky kanal, Haldimand County a Grand river az do Port Dover, kde jsme si zasly na odpoledni brunch a ochutnaly nekolik skvele pripravenych ryb z jezera. Jeste jsme stihly zajet na Long Point poloostrov a zamirily zpet do Hamiltonu.

S Romanem jsme o vikendu zajeli do Toronta, prosli si cinskou ctvrt, centrum a s Luckou jsem se opet podivala na CN Tower. A jako darek k vanocum (ano vim, byl pouze zacatek listopadu :) jsem Lucce dala vstup na Skypod, coz bylo jeste o 101 metru vys nez jsme byli predtim s Romanem (447 m.n.m). Opravdu to stalo za to! A dokonce jsme tam potkaly i jednoho Cecha, ktery nas ochotne vyfotil :-)

Nebudu popisovat vsechny detaily nasi dalsi cesty, to by bylo opravdu na dlouho a mozna by to ani nebylo pro vas tolik zajimave. Kazdopadne jsme si po vikendu pujcily opet auto a vydaly se na severovychod.

Prvni zastavkou bylo male univerzitni a UNESCO mestecko Kingston. Reka sv.Vavrince se v techto mistech vleva do Ontarijskeho jezera. Prosli jsme se podel pobrezi, pristavu, kousku mesta, ktery ma velke mnozstvi budov z 19.stoleti a prevazne vapence. V roce 1841 bylo jmenovano prvnim hlavnim mestem kanadske provincie.
Pokracovaly jsme po 1000 Islands Pkwy silnici, ktera vedla primo podel oblasti tisice ostrovu. V podvecer, kdyz zapadalo slunce to bylo neskutecne kouzelne misto, myslim, ze tady by se dalo stravit nekolik dnu behem leta. My vsak stihly udelat jen nekolik fotek nez slunko zapadlo a vydaly se na cestu do Montrealu, kde jsme uz mely zarezervovany hotel v Latinske ctvrti mesta. Prijely jsme tam v podvecer a rovnou sly po dlouhe ceste spat.

Druhy den byl venovan poznavani Montrealu, vyzkousely jsme jizdu metrem i dlouhe chozeni, objevily cinskou ctvrt a ochutnaly cinske speciality, potkaly milovnika Prahy, ktery nas obdaroval kanadskym suvenyrem...den byl moc kratky na to, co vsechno jsme chtely stihnout. Kazdopadne se mi Montreal osobne libil snad nejvice ze vsech kanadskych mest, mozna i proto, ze mi prislo trochu evropstejsi nez zbytek zeme. Na ulicich bylo neustale plno lidi, obchody i restaurace otevrene do pozdnich hodin, ridici jako by se ucili ridit v centru Prahy od tamejsich taxikaru... Montreal obecne je druhe nejvetsi kanadske mesto (a druhe nejvetsi frankofonni mesto na svete) lezici na soutoku reky Ottawy a reky Svateho Vavrince. V roce 1976 se tu konaly letni XXI.olympijske hry. Pozustatkem je velky olympijsky areal a stadion, ktery jsme si vsak jen objely autem. Nad mestem je moc hezka vyhlidka odkud je videt cele mesto a kam jsme si samozrejme take zasly. Latinska ctvrt, kde jsme byly ubytovane, je sice trosku spinavejsi cast mesta, ale zase je to blizko ruznym etnickym restauracim a barum.
Dalsi den jsme si na otocku zajeli cca 270 km na sever do Quebec City. Mesto lezi na levem brehu reky Svateho Vavrince a zalozil ho Francouz Samuel de Chaplain v roce 1608. Pojmenoval ho Kebec coz znamena ''reka se zde zuzuje''. Mesto je od roku 1985 zapsano na Seznamu svetoveho prirodniho a kulturniho dedictvi UNESCO. Ma mestske hradby (coz pro americka mesta neni prilis typicke), ulice dlazdene kocicimi hlavami, kamenne domy, Dufferinovy terasy s vyhledem na reku svateho Vavrince a to vse kolem nadherneho hotelu (pry nejcasteji fotografovany hotel sveta) Chateau Frontenac. S Luckou jsme se prosly i na Abrahamovy plane, coz je ohromny park v centru mesta a na pamatku tam postavily snehulaka :-) Potkal nas tam totiz prvni kanadsky snih... Den utikal rychle a my se jeste zasly podivat a najist do obchodniho centra (specialni prani Lucky).

''Spatna zprava je ta, ze cas leti. Dobra zprava je ta, ze Vy jste pilot'' Michael Althsuler

Tak jsme si jeste zaletely k Montmorency Falls, ktere jsou jeste o 30 metru vyssi nez Niagarske vodopady (83 metru). Jen skoda, ze jsme prijeli navecer, protoze se nad ne da vyjet lanovkou a potom se projit po provazovem moste primo nad nimi :( Cesta zpet do Montrealu uz byla za tmy, nastartovaly jsme nadzvukovou rychlost a s pomoci obcerstveni a kavy z McDonalds jsme to zvladly za chvili.

Dalsi den jsme se rozloucily s Montrealem a doputovaly do Ottawy, ktera nas uvitala destem. Trocha vecerniho shoppingu a vecere v hotelovem pokoji se spoustou nakoupenych dobrot nas dokonale unavila (a nebo to bylo to vino?). Mesto jsme si prosly druhy den, vysvitlo slunko a fotky Parlamentu a zbytku mesta vysly moc pekne. Pak uz na nas cekala dlouha cesta zpet do Hamiltonu a protoze jsme vyrazily trochu pozdeji zvladly jsme 520 km jen s jednou zastavkou.

Posledni Lucciny kanadske chvile jsme travili i s Romanem a to vetsinou po nakupech nebo v restauracich a kavarnach, prochazkami, povidanim a vzpominanim. Jsem moc rada, ze tu byla a doufam, ze se ji tu libilo.

P - Pritel pri tobe vzdy stoji
R - rika pravdu, i kdyz boli
A - abys nikdy nebyl sam
T - trpelive nasloucha
E - energii svou ti dava
L - lasku, ktera neuvada
S - silu, kdyz ti dochazi
T - temnotou te provazi
V - veri ti vzdy v kazde dobe
 I - i kdyz ostatni jsou proti tobe
20.10.2013-5.11.2013

sobota 21. září 2013

Toronto a CN Tower

Vim, ze jsem slibovala, ze napiseme jake to bylo na Niagarach, ale az tolik jsme tam toho nestihli videt. Rozhodli jsme se, ze tam pojedeme na dyl, i s prespanim, takze povidani bude az potom. Pokud pocasi dovoli :-) pojedeme tam ten dalsi vikend...
Mezitim jsme ale kopli do vrtule a zajeli na otocku do Toronta.

''Z ceho se muzes tesit dnes neodkladej na zitrek'' Josh Billings

Autobusem je to zhruba hodinka, na nadrazi nas odvezl Petr a vecer  vyzvedl Danik, byli jsme za to moc radi. Takze samotna cesta byla jako z jedne strany Prahy na druhou. 
Toronto nas privitalo slunickem odrazejicim se na stenach mrakodrapu. Je to nejvetsi mesto provincie Ontario s necelymi 3mi miliony obyvatel. Je hodne kosmopolitni, primo v centru je Chinatown a Little Italy, potkate tu cernocha, Cinana, indiana, homosexualy, travestity, lidi v obleku i v pyzamu, nektere oblecene jak na severni pol i kdyz je krasnych 20 stupnu... V kavarne narazite na duchodkyne, ktere vysnorene a namalovane se znackovou kabelkou v ruce zasly s kamoskama na neco dobreho, povidaji a smejou se.
My prijeli na Go autobusove nadrazi, nemeli mapu ani nevedeli co tu je zajimaveho. Ale stacilo se rozhlednout a hned jsme videli CN Tower, telekomunikacni a turistickou vez merici uctyhodnych 553,33 metru. Byla dokoncena v roce 1975 a az do roku 2007 to byla nejvyssi volne stojici stavba sveta. Ted je az treti :-(((

 ''Cim delsi zridi slouporadi, cim vyse vyzenou veze, cim sire roztahnou dejiny, cim hloubeji vykopaji jeskyne jako letni obydli, cim mohutnejsi sloupy podeprou stropy jidelen, tim vice bude toho, co jim zakryje oblohu'' Lucius Annaeus Seneca

Takze cil byl jasny...jdeme na vez :-) Po ceste ulicemi jsme dostali kokosovou vodu o ktere Roman pronesl, ze se neda pit takze jsme ji potom vyhodili. Prosli jsme kolem staveniste, skoro to vypadalo jako by pripravovali novou trasu metra, a uz jsme byli u Rogers centra, domov fotbaloveho tymu Toronto Argonauts a baseballoveho Toronto Blue Jays. Hned vedle byl hlavni vstup na vez.
Prosli jsme scanerem a bezpecnostni prohlidkou a uz jsme se kochali pohledem na vystavu vztahujici se k teto pametihodnosti, cetli si o dalsich vysokych budovach sveta apod. Pri cekani na vytah jsem si pripravila video, takze jsem tu 58 sekundovou cestu nahoru natocila. Divat se na vzdalujici zem pod myma nohama bylo zvlastni, ten proskleny kus podlahy vytahu mi tolik nevadil. Horsi byla tzv. Glass floor, ktera byla ponekud vetsi  (24m ctverecnich). Zpocatku jsem po teto sklenene podlaze chodila jen tesne kolem, pak jak po kladine po tech jednotlivych sparach a az po chvili si na to sklo sedla a lehla. A jen kvuli fotkam...To Roman byl odvaznejsi driv. Vsak si predstavte mit pod sebou 342 metru vzduchu...
Ale vyhled byl stejne nadherny. Jak z horniho patra, kde je i restaurace, kiosk, prodejna suvenyru, tak z dolni casti kde se muze vyjit na vzduch a divat se na mesto pres dratenou zabranu. Vsechny mrakodrapy a vysoke budovy byly pod nami, mestske letiste na ostrove bylo malinke, jen to mesto pod nami se rozprostiralo do dalky na vsechny strany. Samozrejme vyjma Ontarijskeho jezera, na jehoz brehu Toronto lezi.
Pak jsme se zasli podivat do pristavu, procourali bezcilne mestem, nasli ontarijsky parlament i nekolik starsich budov, ktere bajecne kontrastovaly vedle supermodernich sklenenokovovych kontrukci mrakodrapu a bylo nacase se vydat zpet do Hamiltonu. Myslim, ze sem si jeste nekdy zajedeme :-)

sobota 24. srpna 2013

Niagarske vodopady...

....a to byste jiste radi vedeli, jak jsme se tam meli, ze?

My vam to napiseme, ale jak uz jste si jiste vsimli, psani clanku a stahovani fotek nam nejak casove nevychazi...takze dodaci lhuta bude delsi. Alespon fotky si muzete prohlednout a poctenicko bude brzy :-)


neděle 14. července 2013

Jiny kraj, jiny mrav...aneb Roman se nestaci divit

Tak  konecne je moznost napsat par radek a poznatku z cest. Kdyz nas Barca s Luckou dovezly na letiste (za coz jim jeste jednou dekujeme) a vybavily nas povinnou vybavou (velkym panakem na cestu a kamaradem Krtkem, ktery nas vsude doprovazi) mohli jsme vyrazit za dobrodruzstvim do Kanady. Nazev zeme  puvodne odvozeny od slova “Kanata” z jazyka Irokezu znamena “skupina chatrci,osada”. Let trval neco pres 14 hodin a po pohovoru v Motrealu na imigracnim jsem dorazili do Toronta. Tam nas uz ocekavali stryckove Petr a Mirek a odvezli autem do mesta Hamilton v provincii Ontario, kde budeme spolecne rok zit. Po par dnech  jsme oba nastoupili do prace, takze prozatim pres tyden nezbyva moc casu a tesime se na kazdy nasledujici vikend.
Hamilton lezi mezi  mesty Toronto a Niagara Falls, zije tu neco pres 520 tisic obyvatel zastoupenych narodnostmi celeho sveta. Mesto je takove zasle, rozhodne nepatri mezi ty hezci, prevazuje rodinna vystavba jen u centra je nekolik vysokych panelaku, takze to na nas nepusobi jako velike mesto. Lezi u jezera Ontario jehoz jmeno je odvozene z jazyka Irokezu a znamena “nadherne jezero, jiskriva voda”. Na to, ze neni nejvetsi, pripada nam obrovitanske…obcas je videt az do Toronta, coz je cca 70 km.
Co se pozemni komunikace tyce je vse reseno do ctverce a veskera mesta lezi na 8 proudovych dalnicich. Hodne nas zaujala silnicni pravidla a to, ze pokud neni svetelna krizovatka ci jina dopravni znacka, byva ze vsech ctyr smeru stopka. No a kdo pojede prvni? Preci ten, kdo prvni prijel. A kdyz si nevite rady, tak vam ukazou. Anebo odbocovani do prava na cervenou…pokud nic nejede je povoleno, aby se nezdrzoval provoz. A ono to opravdu funguje a kazdy tato pravidla respektuje!
Musime si zvykat, ze pojmy jako napriklad slovo “kousek”  nebo “malo” ma podstatne jiny vyznam nez v Cechach. Kousek  tady znamena vzdalenost na kilometry a bez auta se tu nikdo nehne. Pochopitelne  tu jezdi i mestska hromadna doprava, ale jen autobusy, tramvaje jsou v planu nekolika let. Na druhou stranu autobusove zastavky jsou kazdych 200 metru, takze to chvili trva nez se nekam dostanete. A slovo malo…co k tomu dodat J Napriklad mala polevka ve vietnamske restauraci je misa pro triclennou rodinu.  Kdyz to prede mne postavili, dopredu jsem vedel, ze je to marny J Co se jidla tyce, krome hamburgeru  je tu spousty vietnamskych, cinskych,indickych restauraci a pochopitelne i mnoho “all you can eat”  neboli snez kolik chces. Je toho tolik, ze specialni clanek o jidle nechame napriste.
Krome toho, ze se stale divime vecem , ktere tu jsou zcela bezne (v Cechach o tom muzeme jenom snit) jsou prvni dojmy urcite pozitivni. Lide tu jsou v pohode, nikdo nic a nikoho neresi, chovaji se mile a za vse dekuji. Snad to jednou dojde i k nam.

středa 29. května 2013

A je to tady...

Konečně odlétáme...
A víte, že se ani moc netěším? Najednou si říkám co jsem si to zase vymyslela. A jak to dopadne? A co budeme dělat? Stmelí nás tohle naše dobrodružství nebo rozdělí? Zvládne se Roman naučit anglicky a nebo se zasekne na nějaké úrovni a dál už to prostě nepůjde?
Jsem ráda, že jsme se do toho tak "zakousli", ale přesto se bojím... :-( "Když něco končí, něco nového začíná..." jak psal básník Jaroslav Seifert. A tak to i beru. A jsem ráda, že nejedu sama, že se v tom velkém světě budu moct o někoho opřít.
Vím, že se mi bude po vás všech stýskat, po rodině, přátelích, kolegáčcích z práce.... Ale mě se bude stýskat i po mojí milované Praze, po těch večerních procházkách, objevování skrytých zákoutí, dokonce i po těch střelených pražských řidičích. Prostě mi to tu přirostlo k srdci a neodjíždí se tak lehce.
Jsem si taky stoprocentně jistá, že ve chvíli, kdy se bude letadlo odlepovat od země, mě zachvátí panika a slzy mi zakryjí výhled.
Takže naši milí, loučíme se s vámi, nemusíte se bát, že se v tom velkém světě ztratíme, my si tu naši malou zemičku zase najdeme :)
Máme vás rádi ♥ ♥ ♥

"Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla, tak jdi a žij!"
John Lennon