neděle 13. dubna 2014

Prazandy na cestach...aneb jak se nejlepe vyhnout shoppingu

Na Lucku jsem se vazne tesila! Zadne velke pripravy se sice nekonaly, ale snazila jsem se alespon trochu vymyslet co tu tech 16 dni spolu podnikneme. Hodne cestovani a zabavy, poznavani a ochutnavani, trocha adrenalinu a hlavne skvela spolecnost...to celkem vystihuje nasi prazskou navstevu.
Cestou na letiste jsme si s Romanem trochu zajeli, ale presto jsme si museli jeste hodnou chvili pockat na snad posledniho pasazera daneho letadla...klasika :-)
,,Nebude-li to trvat dlouho, budu na Vas cekat treba po cely zivot.'' Oscar Wilde

Po ceste do Hamiltonu jsme se zastavili v Burlingtonu, zasli na prvni z mnoha kavicek, trochu se prosli podel jezera a pak jsme se vydali k Petrovi. No dobra, jeste jedna zajizdka tam byla. Roman nas pozval na pravy kanadsky obrovitansky Hamburger. Za celou dobu co jsem tady v Kanade to byl muj prvni Hambac, verite? Moc je nemam rada, ale tohle bylo neco uplne jineho. Velky kus masa, obloha, trochu zeleniny a k tomu kopa hranolek. Nezdravost na entou.U Petra jsme si konecne sedli, povidali, popijeli vinko az jsme unavou vsichni odpadli :-)
A protoze jsme si s Luckou chtely tuhle cast Kanady taky trochu procestovat, hned druhy den jsme zasli s Danikem do autopujcovny a pujcili si na tusim ctyri nebo pet dni auto. Zabaleno behem chvilky a hura smer Niagara Falls. Jeste jsme predtim poprosily Mirka jestli nam nepujci GPS navigaci a mohly jsme vyrazit. A protoze na lacno se cestuje spatne vyuzily jsme Mirkovo pozvani na Spring sushi. Myslim, ze Lucce to celkem zachutnalo :-D

"Je nutno jist, abys zil, ne vsak zit, abys jedl." Jules Laforgue

S pani GPS navigaci, ktera se obcas trochu popletla, jsme presto nasli tu spravnou cestu. Cestou jsme se zastavily v Port Dalhousia u St.Catherines (cca na pul cesty mezi Hamiltonem a Niagara Falls). V Tim Hortons jsme si pri popijeni kavy zarezervovaly hotel na tri noci v Niagara Falls, prosly se pristavem a "westernovym" mesteckem, zasly jsme si na mexickou veceri (ty krevety v barbeque tequilove omacce byly vynikajici) a potom uz bylo nacase doputovat do hotelu. Sice nemeli pokoj s vyhledem na zapad slunce, ktery jsme si zarezervovaly, ale dostaly jsme "free upgrade" takze pokoj o neco lepsi, v poslednim patre s vyhledem na mesto a Skylone za stejnou cenu. 
Dalsi den snidane (a moje prvni livance s javorovym sirupem) a hura na vodopady. Bylo vetrno a zima, takze jsme obcas musely zaplout i do obchudku a suvenyru, abysme se zahraly, ale svitilo slunko...takze fotograf si nemohl na nic stezovat. Kanadske vodopady "Horseshoe Falls" neboli "Podkova" jsou vysoke 52 metru, americke jsou o dost mensi. Reka Niagara tu vyteka z Erijskeho jezera a vteka do jezera Ontario na jehoz brehu je mj. i Hamilton nebo Toronto. Kousek po proudu je hydroelektrarna, na kterou jsme take nakoukly. Vite vubec, ze prvni hydroelektrarna na svete byla postavena prave na Niagare v roce 1896 a to podle vynalezu Nikoly Tesly?
Zajely jsme i ke kvetinovym hodinam, ke stanici "cable car" lanovky, ktera prevazi turisty tesne nad hladinou divoke reky a perejemi pod vodopady a potom se sly trochu projit. Kdyz jsem tam byla minule s Romanem a Petrem, vzal nas dolu k rece a mne se tam moc libilo. Je to asi 25 minutova prochazka svahem a lesem dolu, posledni cast se musi trochu slezat po skalach, ale kdyz vysvitne slunko, jako se to povedlo nam s Lucou, stoji to za to. Stromy a listy uz byly take podzimne zabarvene tak to bylo moc hezke. A ted si predstavte, ze se vyhrivate na kameni, kochate se okolni krasou, divate se do pereji reky a ta kachna vedle se vas zepta kdy ji konecne vezmu na nejaky shopping!?! :-D 
''Trpelivost ruze prinasi''

Njn, stejne jsme jeden vecer zajeli do nedalekeho outletu a hned si tam obe par veci nakoupily...
Dalsi den jsme se podivaly do Niagara on the Lake, maleho mestecka z 19.stoleti, ktere nekteri prezdivaji "kanadske Karlovy Vary", ale dle meho nazoru je tohle prirovnani ponekud prehnane. Je to ale moc hezke mestecko, v roce 1996 bylo dokonce vyhlaseno nejkrasnejsim mestem v cele Kanade. Zasly jsme se tam podivat do vanocniho obchudku, kde bylo neskutecne mnozstvi ozdubek, dekoraci, vanocnich stromu a jinych atribut pripominajici vanocni cas...a je otevren celorocne, predstavte si to. Minuly jsme nekolikero cukraren a pekaren, az jsme do jedne zasly a koupily si dezertik, v cokoladovne zase ochutnaly pralinku, v kavarne Starbucks si daly kavicku...jednoduse jsme si to tam uzily :-)

"Jidlo je proste jidlo, radost pro smysly, peclive pripraveny kousek pomijivosti..." Joanne Harris

Dalsi den jsme zasly na Clifton Hill, coz je neco jako zabavna cast Niagara Falls. Je tam "ruske kolo", muzeum Guinessovych rekordu, strasidelny dum, 4D kino a mnoho dalsiho. Z ruskeho kola jsme krasne videly Dino-golf-park, jedny i druhe vodopady, casino, proste cele mesto. V muzeu Guinessovych rekordu jsme se obcas nestacily divit, co vsechno je vubec mozne. Ale vrchol byl tzv. Haunted house neboli Strasidelny dum. Lucce se tam moc nechtelo, ale nakonec sla. Bohuzel me ochudila o par strasidelnych zazitku, protoze si chvilemi svitila mobilem. No jo, holka z Prahy si vzdycky poradi, ze? :-)))
Nase putovani pokracovalo cestou na jih, k Erijskemu jezeru. Projely jsme kolem zavreneho Marinelandu (bohuzel zimni sezona) a zamirily k Old Fort Erie, britske pevnosti z 18teho stoleti (puvodni budova z r.1764). A protoze pani navigace si z nas obcas delala legraci, malem jsme se dostaly na americkou pudu. Kdyz jsem se divala na pana pohranicnika a ptala se ho jak se dostat zpet na tamhletu silnici pripadala jsem si jako cistokrevna blondyna :-D
"Kdyby blbost kvetla, byl by svet jako velka rozkvetla zahrada"

Jeli jsme podel Crystal Beach, pres Port Colbourne a Wellandsky kanal, Haldimand County a Grand river az do Port Dover, kde jsme si zasly na odpoledni brunch a ochutnaly nekolik skvele pripravenych ryb z jezera. Jeste jsme stihly zajet na Long Point poloostrov a zamirily zpet do Hamiltonu.

S Romanem jsme o vikendu zajeli do Toronta, prosli si cinskou ctvrt, centrum a s Luckou jsem se opet podivala na CN Tower. A jako darek k vanocum (ano vim, byl pouze zacatek listopadu :) jsem Lucce dala vstup na Skypod, coz bylo jeste o 101 metru vys nez jsme byli predtim s Romanem (447 m.n.m). Opravdu to stalo za to! A dokonce jsme tam potkaly i jednoho Cecha, ktery nas ochotne vyfotil :-)

Nebudu popisovat vsechny detaily nasi dalsi cesty, to by bylo opravdu na dlouho a mozna by to ani nebylo pro vas tolik zajimave. Kazdopadne jsme si po vikendu pujcily opet auto a vydaly se na severovychod.

Prvni zastavkou bylo male univerzitni a UNESCO mestecko Kingston. Reka sv.Vavrince se v techto mistech vleva do Ontarijskeho jezera. Prosli jsme se podel pobrezi, pristavu, kousku mesta, ktery ma velke mnozstvi budov z 19.stoleti a prevazne vapence. V roce 1841 bylo jmenovano prvnim hlavnim mestem kanadske provincie.
Pokracovaly jsme po 1000 Islands Pkwy silnici, ktera vedla primo podel oblasti tisice ostrovu. V podvecer, kdyz zapadalo slunce to bylo neskutecne kouzelne misto, myslim, ze tady by se dalo stravit nekolik dnu behem leta. My vsak stihly udelat jen nekolik fotek nez slunko zapadlo a vydaly se na cestu do Montrealu, kde jsme uz mely zarezervovany hotel v Latinske ctvrti mesta. Prijely jsme tam v podvecer a rovnou sly po dlouhe ceste spat.

Druhy den byl venovan poznavani Montrealu, vyzkousely jsme jizdu metrem i dlouhe chozeni, objevily cinskou ctvrt a ochutnaly cinske speciality, potkaly milovnika Prahy, ktery nas obdaroval kanadskym suvenyrem...den byl moc kratky na to, co vsechno jsme chtely stihnout. Kazdopadne se mi Montreal osobne libil snad nejvice ze vsech kanadskych mest, mozna i proto, ze mi prislo trochu evropstejsi nez zbytek zeme. Na ulicich bylo neustale plno lidi, obchody i restaurace otevrene do pozdnich hodin, ridici jako by se ucili ridit v centru Prahy od tamejsich taxikaru... Montreal obecne je druhe nejvetsi kanadske mesto (a druhe nejvetsi frankofonni mesto na svete) lezici na soutoku reky Ottawy a reky Svateho Vavrince. V roce 1976 se tu konaly letni XXI.olympijske hry. Pozustatkem je velky olympijsky areal a stadion, ktery jsme si vsak jen objely autem. Nad mestem je moc hezka vyhlidka odkud je videt cele mesto a kam jsme si samozrejme take zasly. Latinska ctvrt, kde jsme byly ubytovane, je sice trosku spinavejsi cast mesta, ale zase je to blizko ruznym etnickym restauracim a barum.
Dalsi den jsme si na otocku zajeli cca 270 km na sever do Quebec City. Mesto lezi na levem brehu reky Svateho Vavrince a zalozil ho Francouz Samuel de Chaplain v roce 1608. Pojmenoval ho Kebec coz znamena ''reka se zde zuzuje''. Mesto je od roku 1985 zapsano na Seznamu svetoveho prirodniho a kulturniho dedictvi UNESCO. Ma mestske hradby (coz pro americka mesta neni prilis typicke), ulice dlazdene kocicimi hlavami, kamenne domy, Dufferinovy terasy s vyhledem na reku svateho Vavrince a to vse kolem nadherneho hotelu (pry nejcasteji fotografovany hotel sveta) Chateau Frontenac. S Luckou jsme se prosly i na Abrahamovy plane, coz je ohromny park v centru mesta a na pamatku tam postavily snehulaka :-) Potkal nas tam totiz prvni kanadsky snih... Den utikal rychle a my se jeste zasly podivat a najist do obchodniho centra (specialni prani Lucky).

''Spatna zprava je ta, ze cas leti. Dobra zprava je ta, ze Vy jste pilot'' Michael Althsuler

Tak jsme si jeste zaletely k Montmorency Falls, ktere jsou jeste o 30 metru vyssi nez Niagarske vodopady (83 metru). Jen skoda, ze jsme prijeli navecer, protoze se nad ne da vyjet lanovkou a potom se projit po provazovem moste primo nad nimi :( Cesta zpet do Montrealu uz byla za tmy, nastartovaly jsme nadzvukovou rychlost a s pomoci obcerstveni a kavy z McDonalds jsme to zvladly za chvili.

Dalsi den jsme se rozloucily s Montrealem a doputovaly do Ottawy, ktera nas uvitala destem. Trocha vecerniho shoppingu a vecere v hotelovem pokoji se spoustou nakoupenych dobrot nas dokonale unavila (a nebo to bylo to vino?). Mesto jsme si prosly druhy den, vysvitlo slunko a fotky Parlamentu a zbytku mesta vysly moc pekne. Pak uz na nas cekala dlouha cesta zpet do Hamiltonu a protoze jsme vyrazily trochu pozdeji zvladly jsme 520 km jen s jednou zastavkou.

Posledni Lucciny kanadske chvile jsme travili i s Romanem a to vetsinou po nakupech nebo v restauracich a kavarnach, prochazkami, povidanim a vzpominanim. Jsem moc rada, ze tu byla a doufam, ze se ji tu libilo.

P - Pritel pri tobe vzdy stoji
R - rika pravdu, i kdyz boli
A - abys nikdy nebyl sam
T - trpelive nasloucha
E - energii svou ti dava
L - lasku, ktera neuvada
S - silu, kdyz ti dochazi
T - temnotou te provazi
V - veri ti vzdy v kazde dobe
 I - i kdyz ostatni jsou proti tobe
20.10.2013-5.11.2013